Stan, stánek: 1. Podle tradice, zaznamenané v
Gen 4:20, je s. vynálezem Jábele, syna Lámechova, praotce beduinských kmenů. Izraelci si uchovali vzpomínku na své praotce, bydlící ve s-ech [
Gen 25:27], a na pobyt svých předků na poušti v obratu »jíti k svému s-u« [Kral. »jíti k příbytku svému« = jíti domů,
Judg 17:9] nebo ve zvolání »K stanům svým, ó Izraeli!« [= jděme domů!
2Sam 20:1;
1Kgs 12:16], jichž se užívalo i tehdy, kdy už Izraelci [až na výjimku *Rechabitských, Jr 35] bydleli v pevných domech. »Vyraziti na cestu« se vyjadřovalo hebr. výrazem nása‘ [= vytrhnouti (stanové kolíky), Kral: hnouti se,
Exod 15:22, táhnouti,
Num 2:9 a j.]. S. = příbytek [
Ps 19:5 ;
Ps 91:10;
Pro 14:11, sr.
Num 24:5]. Rozbíti s-y paláce = ubytovati se [
Dan 11:45]. »Rozšířiti místo s-u« [
Isa 54:2] = rozmnožit rodinu. »Složiti svůj stan« [
2Pet 1:13n; sr.
Isa 38:12;
Jer 10:20] = zemříti. Klenba nebeská je přirovnávána k napjaté plachtě stanové [
Isa 40:22;
Job 36:29], o Siónu se mluví jako o »stánku, který nebude přenesen, kolíkové jeho na věky se nepohnou a žádný provaz jeho se nestrhá« [
Isa 33:20]. »S.Davidův« [
Isa 16:5] = = dům Davidův, vláda, říše Davidova [sr.
Acts 15:16]. »Stánek« = chrám [
Ps 15:1;
Ezek 41:1].
S-y Izraelců se patrně příliš nelišily od těch, jichž dodnes užívají arabští beduíni. Byly zhotovovány sešitím několika pruhů [Kral. »čalounů«,
Exod 26:2 nebo »kortýn«,
Jer 4:20] hrubé látky, zhotovené obyčejně z kozí srsti [sr.
Song 1:5 »Jsem černá... jako stanové Cedarští«] a podepřené obyčejně devíti tyčemi, vysokými až 2 m, a to ve třech řadách po třech tyčích, spojených provazy. Stanová pokrývka byla napínána provazy, přivázanými
k »hřebům« [kolíkům], zatlučeným šikmo v zemi [
Judg 4:21;
Isa 54:2]. S. byl obyčejně rozdělen na dvě poloviny závěsem podél tří prostředních tyčí. Přední polovina byla vyhrazena mužům a příchozím, zadní ženám a soukromému rodinnému životu [
Gen 18:9n; také
Judg 15:1 a
Song 3:4 jde o toto oddělení s-u, nikoli o pokoj]. Žena byla původně vládkyní s-u [
Gen 24:67]. Někdy míval s. i tři oddělení: první pro čeleď a sluhy, druhé pro muže, nejzazší pro ženy a děti. Ve starších dobách byl rozbíjen zvláštní s. pro novomanžely [
Ps 19:5n;
Joel 2:16; sr.
2Sam 16:22]. Baldachýn, pod nímž jsou dnes oddáváni židovští snoubenci, je zbytkem starobylého nevěstina s-u. *Svatba. Nářadí ve s-u nebylo mnoho: rohožka nebo koberec na zemi, pro noc lampička. Rohožka nahradila stůl, židli i postel. Místo džbánu se užívalo koženého měchu. Obojí se jmenuje v hebrejštině stejně. Oděv a zbraně byly zavěšovány na dřevěný hřeb v nejsilnějším stanovém kůlu. Prostor, obklopený několika s-y, slul ohradou; tam byla na noc zaháněna stáda.
Vojenské s-y byly jednodušší a měly podobu jehlance s jediným ústředním kůlem [
2Sam 11:11;
2Kgs 7:7;
Jer 37:10]. Jen královský nebo vojevůdcovský s. býval podoby pravoúhelníkové s lepším a ozdobnějším vypravením [
1Kgs 20:12 ,
1Kgs 20:16], jak je vidět na assyrských vyobrazeních.
»Rozbiti s.« [
Judg 15:9;
Ps 27:3]. *Rozbíjeti. Izraelci byli přesvědčeni, že Hospodin chodí uprostřed jejich s-ů, aby je vysvobozoval. Proto se snažili uchovati příbytek svůj svatý [
Deut 23:14; sr.
Job 22:23 ;
Job 29:4].
Výrobou s-ů se zaměstnávali na př. Pavel a jeho pozdější pomocníci Priscilla a Akvila [
Acts 18:2n].
2. Slavnost s-ů, stánků [
Lev 23:34nn;
Deut 16:13 -
Deut 16:15;
Ezra 3:4;
Neh 8:16] *Slavnosti. Jde tu nikoli o s-y, nýbrž o chýše rolníků a vinařů, zhotovené z větví a ratolestí, jaké bývaly stavěny na vinicích za vinobraní. Sr. též Bič II.163.
3. Na přebývání sz patriarchů ve s-ech navazuje NZ v
Heb 11:9. V tomto úmyslném přebývání ve s-ech i v zaslíbené zemi vidí pisatel Žd doklad toho, že praotcové pokládali svůj pobyt na této zemi jen za něco přechod ného [
Gen 17:8 ;
Gen 23:4 ;
Gen 35:27], protože vyhlíželi nebeskou vlast, nebeské město jako místo svého trvalého pobytu. Výraz »vně za s-y«, »ven ze s-ů« [
Heb 13:11 ,
Heb 13:13] znamená vlastně »venku za ležením«, »ven za ležení« [Žilka »venku za ohradou«, řecky parembolé]. Pisatel Žd tu navazuje na sz předpisy v době putování pouští, jež nařizují, že maso obětních zvířat v den velikého dne smíření nesmělo být požíváno, nýbrž všecko se vším spáleno, a to za táborem [
Exod 29:14;
Lev 4:11n ;
Lev 6:30 ;
Lev 9:11 ;
Lev 16:27]. Žd v tom vidí předobraz Ježíšovy smírčí smrti za branami Jerusalema [sr.
Matt 21:39;
John 19:17]. To je pisateli Žd důkazem, že příslušníci staré smlouvy, t. j. služebníci s-u [
Heb 13:10], nemají práva jísti z této smírčí oběti. Myslí tu na Večeři Páně, z níž jsou vyloučeni ti, kdo zůstávají ve staré smlouvě. Věřící nové smlouvy mají však i povinnost rozvázat všecky svazky s touto starou smlouvou a »vyjít ven ze s-ů« [
Heb 13:13] tak, jak to musel činit lid izraelský tenkrát, když Mojžíš pro hřích lidu rozbil stánek Boží vně za stany [
Exod 33:7], a jak to učinil při své smrti Ježíš. Tak se sice stanou spoluúčastníky pohanění Kristova [
Heb 11:26;
Rom 15:3;
1Pet 4:14], současně však podílníky jeho smírčího činu. Je to výzva k úplnému odloučení od obřadnického židovství. — Výrazu parembolé [= ležení, tábor] je užito i ve
Rev 20:9 o církvi Boží »tisíciletého královstvím. *Tisíc.
Podle
Matt 17:4;
Mark 9:5 chtěl Petr posvátný rozhovor Ježíšův s Mojžíšem a Eliášem, jenž poodhalil roušku pravé Kristovy podstaty, prodloužit tím, že se nabídl se svými druhy postavit tři s-y [patrně chýše, viz výše bod 2.], jeden pro Ježíše, jeden pro Mojžíše a jeden pro Eliáše. Mk poznamenává, že Petr »nevěděl, co mluví«, protože byli všichni ustrašeni viděním, jehož se jim dostalo o slávě Boží.
Ve
2Cor 5:1 -
2Cor 5:10 nazývá Pavel pomíjitelné tělo »stánkem našeho zemského přebývání« [Žilka: pozemský stanový dům] v protikladu proti nebeskému, budoucímu tělu, zhotovenému ne lidskýma rukama, ale Bohem [»stavení od Boha, příbytek věčný v nebesích«]. Podobně
2Pet 1:13 nazývá pozemský život pobytem ve stánku, který může být kdykoli na rozkaz Kristův složen [sr.
Isa 38:12].
Ve
Rev 13:6 je s. obrazem nebe, jež je předmětem rouhání a posměchu. Žilka překládá: »Stanu, to jest, kteří v nebesích dlejí jako ve stanu« [sr.
Ps 27:5;
Rev 12:12].
Rev 21:3 pak navazuje na *stánek úmluvy jako svědectví Boží přítomnosti [sr.
Rev 11:19 ;
Rev 15:5] uprostřed Božího lidu. Tak jako Kristus, vtělené Slovo, si postavil stan, ubytoval se [řecky eskenósen] mezi lidmi [
John 1:14], tak Bůh si postaví stan mezi vykoupenými [
Rev 22:4] a tak splní zaslíbení z
Ezek 37:27.
Ostatní nz citáty se týkají *stánku úmluvy.
